Berenika Slezský Hrádek

Volací jméno: Adinka

Datum narození: 26.6.2004
Registrační číslo: 1081/04/07
Srst: černobílá, středně dlouhá
DKK 0/0, PRA/CEA neg.
Výška: 49 cm
Váha: 15 kg
Chovná, Bonitační kód: 0/0 limbasnnnna/A1K1P1

Matka: Briggi Foxy Fox
Otec: Cid Akumulator
Chovatel: MVDr. Jana Bojková
Majitel: Marie Benetková
Rodokmen

Úspěchy: Zatím toho moc není, ale kdyby byla panička aspoň z půlky tak šikovná jako já, určitě bychom na tom byly líp ;-)
Agility: LA1, LA2
Flyball: člen flyballového družstva Pilsen F.A.S.T.,
titul Fly19,
2. místo ve flyballovém závodu dvojic (mírně pokročilí), 24.6.2007 Praha (můj parťák - borderák Jim )

Adinka je ohromně temperamentní černočerná borderka:-). Je to obrovský mazel, a tak kdykoliv k nám přijde nějaký dvounohý kamarád, Adinka ho musí náležitě přivítat. Z tohoto mazlivého andílka se však umí velmi rychle přeměnit v trhlé psisko, které nade vše miluje míček a jakoukoliv práci. Nejvíc svou rychlost a obratnost využívá při flyballu a agility, které ji nade všechno baví a při kterých opravdu vyniká. S paničkou, tedy se mnou, rekreačně zkouší i jiné psí sporty, baví ji plnit jakékoliv povely, a tak už umí většinu "blbinek" jako válení sudů, probíhání mezi nohama apod. Své nadšení z těchto cviků ale dává najevo tím, že při jejich plnění neustále štěká a poskakuje, a tak z nás asi nikdy "sehraný taneční pár" nebude.

Na své pastevecké vlohy nás Adinka upozorňuje při každodenním pasení veškerého domácího zvířectva, kdy dokáže bez mrknutí oka 3 hodiny v kuse hlídat všechny papoušky a morčata, které má zrovna po ruce :-) Bohužel jsme se ještě nedostali k opravdovým ovečkám, i když to už přes rok plánujeme.
Každopádně už si nic bez tohoto malého workoholička nedokážu představit a jsem ráda, že jsme se pro toto úžasné plemeno rozhodli.

No a co nám o sobě řekne sama Adinka?
Co mě baví: Tato rubrika by se spíš měla jmenovat Co mě nebaví. Jedině tak by se nejspíš seznam všech činností vešel na tyto stránky. Takže stručně. Mám svá pravidla a ta striktně dodržuji.

Pravidlo 1: Většina malých věcí, které kolem mě létají nebo se jinak pohybují, stojí za prozkoumání. Většinou je to totiž míček nebo uzlík, a s těmi je ohromná zábava. Mouchami a včelami bych taky nepohrdla, ale panička z toho bůhvíproč není moc nadšená.

Pravidlo 2: Hned po míčku je taky ohromná zábava s překážkami, tunely a slalomem, co máme na cvičáku. Jen si při tom nesmím všímat paničky, která na mě vždycky něco pokřikuje a nutí mě běhat překážky ve špatném pořadí.

Pravidlo 3: Má další oblíbená věc je ŽRÁDLO!!! Bez něj bych se za paničkou snad ani neotočila...;-)

Pravidlo 4: Vždy lítej naplno, nikdy se nesmíš šetřit! Hlavně při tom musíš co nejvíc štěkat a vytěsnit z hlavy všechny myšlenky, které by ti v tomhle šílenství mohly zabránit.

Pravidlo 5: Tohle už je jen taková směs pravidel, která se vždycky můžou hodit. Vždy měj v dohledu zahradní hadici s vodou, občas vyvádí hrozně srandovní věci. Každý den musím napást všechny naše papoušky, aby neměli pocit, že si můžou dělat co chtějí (když se jim budu věnovat 2-3 hodinky denně, bude to myslím stačit). Taky běž někdy zkontrolovat paničku, může s ní být docela i legrace.

Samozřejmě už mě panička donutila pochopit i některá jiná pravidla, ale s těmi už není taková sranda. Kdo to kdy viděl, aby se nehonily motorky? A k čemu tedy na tom světě jsou?! Panička si možná myslí, že tomu nerozumím, ale já už jsem na to přišla. Motorky jsou uplně zbytečná věc, která se jenom snaží vyprovokovat tak poslušné pejsky jako jsem já. Občas na ně tedy ještě štěknu, aby věděly, co si o nich myslím, ale tím u mě skončily. Ze mě si nikdo utahovat nebude!

No a co mě nebaví? Tak toho moc není. Nebaví mě, když musím dopoledne doma čekat na paničky a páníčka, až se vrátí ze školy a z práce. Naštěstí už jsem přišla na to, jak se zabavit. Celé dopoledne prospím a hned, ja se otevřou dveře, vystrkuju zas páníčky ven, aby se šlo na procházku. Taky moc nemám ráda koupání. Teď samozřejmě nepočítám koupání v rozbahněném rybníku nebo v potoce. To přímo miluji. Ale koupání ve vaně nenávidím! Naštěstí jsou paničky tak rozumné jako já a moc často mě takhle netýrají. No a pak je ještě jedna věc, která mě přímo rozčiluje: Když musím na cvičáku pozorovat cizí psy, jak běhají přes překážky. Místo, abych jim šla předvést, jak se má správně běhat, musím být uvázána u kolíku a čekat, až na mě přijde řada!!! V tomhle paničku nechápu. A ona zas nerozumí mně, když jí to hlasitě připomínám. Ať na ni štěkám sebehlasitěji, nikdy nepochopí, o co mi vlastně jde... no jo, to je ten psí život...